Roviště, Drábky a Černolice

Jaro je konečně tady, spíš rovnou léto. V těhle podmínkách jen netvrdší sebemrskač sedí doma za zataženym závěsem aby neviděl sluníčko, takže i diplomka která má být do týdne hotová musí stranou.

Na Rovišti jsme se předvedli v těžších cestách, což si lze dovolit kvůli luxusnímu jištění a měkčí klasifikaci. Padly sedmy, což je pro někoho brnkačka, pro nás ale životní výkon.

Drábské světničky překvapily poměrně kompaktním (poměřováno se Skalákem) a jistitelným pískovcem, výsledkem čehož bylo zdařilé oklepání morálu po dvouleté pískařské pauze (kvůli zlomené noze) a zdolání krásného Drábského sloupu šestkovou hranou následované výživnou údolní sedmou "Nervové zhroucení" na Drábský masiv, v jejímž výlezu je třeba vzít nohy na ramena a shybovat na jedné ruce tři metry nad pochybnými centimetrovými hodinkami. Kolem a kolem, byla to krása a první letní den.

Černolice klasika, pohodové odpoledne v místních převisech. V cestě "Tři převisy" kterou jsme netakticky vypálili zpraku jako první jsem sahal pro morál hluboko do kalhot a Daniel nedokořil kvůli tvrdé milevské poopici. Dál to šlo na pohodu, klasický Jižní rys a na zakončení Černý dům s pěknými chytovatými převísky.

Hezky se nám to jaro rozjíždí! Jen aby ta diplomka šla taky tak od ruky...

Fotky na horském rajčeti.